les Enfants Perdus

Těšín

Když už jsme se s kamarády z Polska nemohli vidět na akcích, naplánovali jsme alespoň symbolické setkání na hranici. To nám bylo bylo umožněno díky pochopení obou městských úřadů Těšína (Český Těšín / Cieszyn), za což jim děkujeme. Ale protože jde o regiony Karvinska a Slezského vojvodství, muselo to být na dištanc. (Tady patří poděkování příslušníků Policie ČR, kteří dokázali zpřesnit informace, co si můžeme dovolit, abychom se nemuseli hned v pondělí hlásit na hygieně).
Polské vojsko obsadilo těšínský hrad a my jsme se, jako švédský oddíl, chystali na jeho dobytí. Poláci dostali pár minut, aby se vzdali, což odmítli. Pak začala přestřelka přes rozbouřenou řeku Olši / Olzu po deštích. Historii ale přepsala pro nás nepřekročitelná hranice a my se nakonec museli stáhnout. Možná nás ale má někdo rád a nebe na dobu přestřelky trochu utáhlo kohoutek deště a to dovolilo oběma stranám si řádně zastřílet. Rozloučili jsme se opět na hraničním mostě s tím, že se sejdeme na nejbližší akci, hned jak to situace dovolí.

A co o akci napsali "na druhém břehu"?

Dělové salvy padly přes Olzu

CIESZYN / V sobotu obyvatelé domů na levém břehu řeky Olzy pravděpodobně překvapeně mnuli oči. Ve svahu hradního kopce na obou březích Olzy byly vystřeleny dělové salvy a salvy z ručních palných zbraní.

Když se kouř a prach trochu rozptýlily, do očí kolemjdoucích se objevili vojáci. Nikoli soudobí, ale z doby třicetileté války. To se spřátelené skupiny rekonstruktérů sedmnáctého století z Polska a České republiky rozhodly sehrát švédský útok na hrad Cieszyn.

Kromě vzájemného ostřelování přes řeku se rekonstruktéři setkali také na mostě. S lítostí přijali fakt, že ani jeden z nich nemohl překročit nešťastnou, až donedávna nepostřehnutelnou hranici a mohli se navzájem poklonit a mluvit spolu ze vzdálenosti 5 metrů.

Tuto vzdálenost nařídila česká policie. Ačkoli policisté nedovolili rekonstruktérům přejít hranici, byli identifikováni ti, kteří prošli do prostoru mezi českým hraničním stanovištěm a státní hranicí. Každému také zkontrolovali zbraň.

Po setkání na mostě každá skupina odešla na svou stranu. Rekonstruktéři, kteří se sjeli do Cieszyna z celého Polska, šli do tábora, který rozložili na hradním kopci. Bylo možno je tam navštívit a podívat se, jaký byl táborový život v 17. století. Mnozí navštívili hradní vrch, kterým je provedl Władysław Żagan.

Organizátoři připouštějí, že akce měla dva hlavní důvody.
- Prvním je samozřejmě výročí švédského útoku na hrad a město Cieszyn ke konci třicetileté války v roce 1645. Toto je historický rys, který nás jako rekonstruktéry sedmnáctého století velmi zajímá. A druhým motivem našeho příjezdu je situace, která panuje v současné době na hranicích. Po mnoho měsíců jsme se nemohli vidět s našimi přáteli na Moravě, v Čechách, s nimiž se roky setkáváme na mnoha, mnoha událostech po celé Evropě. A teď, když už jsou hranice otevřené, se ukáže, že se stále nemůžeme setkat .... - lituje Piotr Dusza.

Událost byla rekonstruktéry vymyšlena spontánně jako reakce na bannery na březích Olzy.

- Chtěli jsme také ukázat, že nám chybí Češi - vysvětluje Tomasz Wolski.

- V původním plánu jsme chtěli udělat potyčku v Olze. Ano, nepřekračovat hranice, ale ve vodě. Hladina vody je však příliš vysoká, a tak jsme se ostřelovali ze břehů - dodává Robert Czarny Czarnecki.

Všichni tři pocházejí z různých rekonstrukčních skupin. Pořadateli akce jsou Nezávislé polské pluky, což je skupina několika nezávislých pluků, které zahrnují několik skupin, jako jsou Nezávislá jednotka, Svatý Jiří, Hieronim Wierzbowski, Samuel Łaszcz a Dělostřelecký sbor hradu Tenczyn.

- Obnovujeme Polsko i západ. Dnes jsme oblečeni v polském, ale obnovujeme také další jednotky z první poloviny 17. století - vysvětluje Joanna Wolska, která jako žena má ještě více kostýmů než muži ze skupiny, protože k bojovým výstrojím se přidává ženské oblečení. A to vše je šito ručně, z materiálů co nejblíže k reprodukované době.

- Je třeba ještě dodat, že rekonstrukce vyžadují pravidelné tréninky. S počtem akcí, které děláme, dobře zacházíme s palnými zbraněmi, zatímco šerm od nás vyžaduje každotýdenní trénink - vysvětluje Wolska.

- Protože jde o bezpečnost, naši i diváků – dodal její kolega. „Koneckonců máme v rukou zbraně, které v 17. století zabíjely,“ poznamenává Robert Czarny Czarnecki.

A i když v průběhu rekonstrukce nejsou do zbraní nabíjeny kule, samotný výstřel nebo malý oblázek v prachu může někoho smrtelně zranit. – Tlak a teplota během výstřelu jsou tak nebezpečné, že mohou dokonce zlomit vaši paži.

(indi)

Z Polského originálu volně převedl Mirek

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023