les Enfants Perdus

Valašská rebélie - Aneb, jak Valaši objevili slivovici

Jak to tak před každou akcí bývá, sešli jsme se u Honzy a naložili potřebné propriety. Všichni jsme se slézali jako švábi na pivo, takže o nějakém hromadném příchodu nemohla být řeč. No a Adam, ten pro jistotu dorazil úplně nejpozději, a ještě zjistil, že si doma nechal kontaktní čočky, či co (už mi paměť neslouží :-), takže druhá posádka se stavovala ještě do Lubiny.

Přesto všechno jsme do Frýdku-Místku dorazili a dokonce se před námi tyčil i onen hrad Dona Quijota.

Vybalili jsme si svých pět švestek ( Tentokrát toho nebylo moc, protože stan zůstal doma), vyfasovali camrátka na kofolu, pivo a jídlo a na chvíli jsme si před obědem dáchli.

Na oběd se podával výborný guláš v chlebu, po kterém jsem měla pocit, že snad prasknu, a to jsem ani nezvládla dojíst celý bochníček. Pak jsem to ale stihla vyběhat, protože po obědě přišla žízeň a můj korbel tam byl asi jediný na celou skupinu, tak musel pendlovat od stánku k Perdíkům ( společnost Les Enfants Perdus) a zase zpátky, a to samozřejmě ne po svých :-).

Po obědě se šlo trénovat, dostali jsme pro jistotu i scénář bitvy, abychom věděli co nás čeká a nemine, Siba nám zodpověděl naše hloupé dotazy a pak už bylo vše připravené na hlavní část programu.

Šlo o spor Tureckého obchodníka Henosana, který vezl za doprovodu několika dobře vyzbrojených císařských vojáků zásoby posádce do Ostravy.

Nemněl však ani ponětí o Valašském povstání a to se mu vymstilo.

Bitva nakonec dopadla v podstatě nerozhodně. Henosan s Radoslavem (velitel jednotky císařských, která přišla Henosanovi na pomoc) dovezly zásoby do Ostravy. Než však mohl být Radoslav za jejich záchranu povýšen, padl v boji se Švédy.

Henosan poté co Ostrava padla uzavřel smlouvu se švédy a začal obchodovat s nimi, poté co švédové odtáhli vozil zásoby opět císařským a tak to šlo stále dál.

A co se stalo valachy?

Kdo ví. S největší pravděpodobností padli o dva roky později v bitvě poblíž Vsetína, kde bylo valašské povstání definitivně rozprášeno.

Nebo možná přežili a toulali se pak po kopcích. Kamkoliv dorazili, vykládali svůj příběh, jak se jim při bránění dobytého tábora podařilo nedopatřením ze zkvašených švestek a cukru vyrobit slivovici a díky její síle překonat hlad a utéct vojákům.

Po bitvě nás čekala malá pauza. Někteří z nás odpočívali déle a jiní šli podpořit potleskem kamarády šermíře do hradní krčmy, kde měli vystoupení. Předvedl se nám i Fakír.

No a to už se akce chýlila ke konci. Na večeři jsme dostali pořádný flák grilovaného masa se zeleninou chlebovými plackami a křenem. Šli jsme to ještě trochu zapít do krčmy. No a pak už jen loučení a cesta domů. Teda až na jednu markytánku. Já jsem zůstala a oslavovala až do brzkých ranních hodin i když vlastně ani nebylo co. Ale znáte to: ,,Důvod se vždycky najde“ .

A to je konec, přátelé.

Aífe

Zdroje fotografií:

Wilblackova galerie
Foto hradu Dona Quijota

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023