les Enfants Perdus

Charitativní akce Opava

V sobotu 29.8. jsem v půl jedné vyrazil směr Kopřivnice, cestou jsem nabral Zrzečku, a svižným tempem, ať jsme na místě včas, jsme pokračovali k Honzovi který... nás přivítal ještě ve spodkách a košili. Připojili jsme se tedy k ostatním čekajícím, kteří nebyli moc nadšeni mým civilním oděním. Ačkoliv jsem se bránil, že to mám na maškarní, po chvíli jsem podlehl nátlaku davu a šel se převléct do dobového oblečení. Což už se jim líbilo podstatně více.

Po blíže nespecifikované době jsme konečně naložili všechno co bylo třeba, já se Zrzečkou jsme se naložili do Honzova Volva, a vyrazili na statek pro „Bobánka“ ( čti dělo). Odkud jsme už vyrazili k cíli. Tedy napřed jsme se museli vrátit do Kopřivnice pro píky, ale potom už jsme opravdu vyrazili do Opavy.

Na místě bylo nečekaně mnoho lidi všude- což bylo fajn, i na cestě- to už méně. Začali jsme skládat dělo z vozíku, a vytahovat věci, a to už se objevili pořadatelé. Po dojednání detailů naší ukázky a vyskládání věcí jsme se se Zrzečkou nacpali do plechů, ostatní se ozbrojili dle svého. Ještě jsme požádali malé nadějné fotbalisty ať nám uvolní hřiště, kam jsme měli střílet z děla. Slavnostně jsme napochodovali ve formaci, a po zdvojení zástupů jsme stáli v jedné řadě vedle sebe, čelem k divákům. První jsem stál já jako pikenýr, druhý Zrzečka jako rondašír, další Venca jako arkebuzír, vedle něhož stál Mišálek jako dragoun, a ještě dál byli Mirek, Bivoj, Lenka a Milan jako mušketýři, a jako poslední se zařadila naše markytánka Eliška, kterou tam musel Honza vyloženě vyhnat. Jak jste určitě správně pochopili, Honza byl posledním účastníkem „zájezdu“, jenom na rozdíl od nás nestál před lidmi, ale mezi nimi. Ne že by se k nám nechtěl znát, jednoduše ho však limitovala délka kabelu od mikrofonu k reproduktorům.

Představoval nás jednotlivě, a při ukázce střetu pikenýra proti rondašírovi jsem se udržel, abych po kolegovi nehodil píku, a nevytáhl pobočku. Jakmile naše mala exhibice skončila, poslal nás Honza ať se odstojíme, a připravíme se k dělu. Představoval i ostatní takže jsme měli dostatek času. Jednotlivé výstřely byly fajn ovšem větší poprask vzešel ze salvy mušketýrů.

A pak přišel velký hřeb celé naší akce, a to výstřel z děla. Já byl štětka (ten který pobíhá se štětkou, a po každém výstřelu čistí dělo. Tedy i před tím prvním). Nejprve jsem tedy vytřel dělo namočenou štětkou, potom do děla pomocí lopatky vpravili prach, následně přišla ucpávka, tedy dvě, které byly pořádně udusány, pak už jen nasypat pořádnou dávku střelného prachu na zátravku, a vše bylo připraveno, aby to mohla Lenka odpálit. Po odpočtu a vypnutí mikrofonu vystřelila. Výstřel se povedl na první pokus, rána to byla hlasitá, což mělo u diváků značný úspěch. Nakonec jsem zase vytřel dělo. Tím bylo naše vystoupení pomalu u konce a dali jsme prostor divákům, aby si prohlédli nebo vyzkoušeli naše vybavení.

Pomalu jsme se sbalili. Dostali jsme večeři, po které jsme se rozjeli k Honzovi. Cestou jsme udělali zastávku na statku, kde jsme uklidili Bobánka. Brzo na to jsme byli u Honzy, vyložili jsme co bylo třeba. Znovu jsme nasedli do auta a vyrazili domů, cestou jsem vyložil Zrzečku. Konečně jsem dorazil domů kde... to už je ale jiný příběh.

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023