les Enfants Perdus

Novojičínské slavnosti

Město Nový Jičín zažilo jistě spoustu významných událostí a jednou z nich je bezesporu úmrtí vojevůdce Ernsta Gideona von Laudona. Od této události uběhlo již 220 let a proto se musela řádně připomenout na Novojičínských slavnostech. Jejich bohatý kulturní program měl být završen rekonstrukcí bitvy o Bělehrad a tu jsme si nemohli nechat ujít.

Bylo to pro nás něco nového, protože jsme měli bojovat na straně janičářů chránících své město před dobyvatelem, samozřejmě geniálním a neporazitelným generálem Laudonem a to už jaksi není třicetiletá válka. Samozřejmě jsme se začali už připravovat s dostatečným předstihem a večer před výjezdem do Nového Jičína jsme své naprosto dokonalé dobové kostýmy dokončili (Hibe! Ještě jednou mě ukecáš nebrat si nedobové ponožky a budeš ukamenován). Jinak komu seděla janičářská čapka, ať mi prozradí, jak to udělal ;-). Děvčata a Honzo – všechna čest!

Na place se začalo budovat ležení. Stan jsme nechali doma a stavěla se jen čajovna a áčka. Bohužel se stavěla dvakrát, protože na nás poprvé naběhli organizátoři s tím, že jsme zastavili místo pro jakýsi velký stan. Nakonec se zjistilo, že jsme uhýbali vlastnímu reservé ;-).

Ale i přes drobné zmatky (z naši jednotky šla taková hrůza, že nám nedali ani stravenky, asi počítali s tím, že si jídlo vydobydem, a taky že jo) jsme si první den užili. Prošli jsme si průvodem i střeleckým výcvikem a taky trošku zmokli. Nemůžu opomenout nové zjištění: Honzova univerzální hmota, určená na impregnaci zbraní, leštění bod, mazání na chleba, provonění bytu a jako zubní pasta na dešti zelená ;-).

Večer byl rovněž zajímavý. Většina bojovníků se vydala na kutě ke svým maminkám a jen ultras zůstali přes noc v čajovně. To by samo o sobě nebylo určitě špatné, ale obdrželi jsme od nejvyššího rozkaz nabalit patrony. Musím říct, že se to ve dvou, po tmě a ještě s prachem, co není prach, ale doslova uhlí (taky jsme ho Honzovi nechali pěkně do děla), dělá dost blbě (díky za pomoc Luboši). Naštěstí co nedokázal um a správné pracovní podmínky, zvládla polívka a medovina, takže kabišky ráno praskaly ve švech.

Noci ještě nebyl úplný konec, protože se objevila spřátelená jednotka udatných a veselých Jeseničáků, se kterými nešlo podniknout nic jiného než tažení na Horkýže slíže. Ale to už je nad rámec tohoto zápisku ;-).

Ráno jsme všichni nádherně vyspalí a odpočatí rozchodili svoje zmoklé a zelené zbraně a vydali se na tu udatnou řež. Že nemůžeme zvítězit, protože je Generál naprostý taktický génius bylo všem jasné. Ale že má jednotky z řad nesmrtelný bylo mírné překvapení. Nejenom, že se od highlanderů, oděných do bělostných mundůrů (které si očividně nechtěli pošpinit něčím tak potupným, jako je smrt a padnutí do rozbahněné louky) odrážely koule našich mušket a arkebuz, ale ty svině nešly ani podřezat.

Ačkoliv byl Laudon jakkoliv geniální, náš velitel se nechtěl nechat zahanbit. Možná byli nesmrtelní a neporazitelní, ale jenom blbě hleděli, když Honza zavolal své krleš a celý šik se rozprchl kamsi do pryč, aby se následně jako jeden muž zformoval za jejich zády na druhé straně bitevního pole a znova začal svou palbu.

Pobíhali bychom tam ještě hodně dlouho, jenže oni se nakonec rozhodli baterií děl rozbombardovat (jinak to ani nazvat nejde) naši bránu. A je hloupé, když padá vaše město a vy si kdesi venku hraje na honěnou.

Uvnitř města jsme se všichni pokorně vzdali a prosili Alláha o milost. Ti méně pokorní zkusili prchnout, ale highlandeři jsou highlandeři a odpor je marný.

Když nás po bitvě milostivě oživili, sbalili jsme se a odjeli domů. Je ale pravda, že v podstatně špinavějších kostýmech než náš protivník.

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023